Já nebo Ty?

Bez šťastných konců životy
chycené v sítích našich řas.
Co bude dál? Já snad. Co Ty?
Kdo ví, má lásko, který z nás
nakonec bude ten, kdo k ránu
přečte v odrazu na skle vzkaz.
Našla jsem v Tobě svoji manu.
Jenže teď nevím. Zlámat vaz
svým snům a touhám nechtěla
dívenka, kdysi cituplná.
Dívenka s tváří anděla.
Teď ale neúprosná luna
připomíná jí bez zardění,
že i sen, co se dlouho zdál,
byl krásné, přesto pouhé snění.
I když jak maják v bouři plál,
nakonec jako svíčka zhas.
Ne, nechci v zemi zašlapat
co se tak dlouho líhlo v nás.
Po tom všem čase, cos mi krad,
můj krásný sne, má touho věčná,
budu za nás svou krví platit.
Už nejsem cituplná slečna.
A stejně nechci, nesmím ztratit,
všechny ty hádky, prostoty.
Co bude dál? Snad... Já a Ty?