Pocestný

Do města pocestný se vloudil
ulicemi bloudil
všechny soudil.

"Ty člověče, ty máš hřích
tys´ pln zlosti, pých
hřeješ hada na prsou svých."

"A ty, tys´ jen prázdná schránka
bez plotu branka
nepoužitá známka."

"A tebou zas sobectví vládne
jsi jablko, když shnilé spadne
jsi kal co tlí si na dně."

"A další z vás, kdo je na řadě?
Koho budu mít v parádě?
Kdo je zbytečný v světské zahradě?"

"Tys´ zvláštní přistup blíž
ve které noře si to bdíš
že tichá jsi jak myš?"

"Co vládne tebou
když ruce tě zebou
když nejsi sama sebou?"

"Jsi snad víla bez hlasu
co má smysl pro krásu?
Tys´ jediná tu bez zápasu."

"Co na tobě soudit smím
do duše ti nevidím
snad ti trochu závidím."

A tak, jak do města se vloudil
pocestný ulice bloudil
avšak již nesoudil.

Sám v sobě němý toužil po kráse
snad i pro svou duši po spáse
svět nebyl pln zlosti jak zdá se.