Píseň patriota vlastizrádce...

Lehl jsem si do trávy
a seděl jsem na zaprášené židli,
popadl jsem květináč
a na něm slova vyrytá,
křičela, že se směji,
tak se mi na hlavě roztekl klobouk,
stékal co slzy na bradu,
kapaly dolů,
ledová židle vybuchla
a já ležel v parku,
klobouk jsem měl na hlavě,
řeřavě se smál,
nerozbitný květináč
o zem rozbíjel,
aby měl život radost,
že ho mám rád,
že se mi tu líbí,
na Zemi zaprášené
a směšně zelené,
kde jinde bych potkal rybu na souši,
zakopl,
když stojím,
kde bych se smál,
když slzy roním,
tak zahazuji klobouk,
slzy stírám,
smích se kutálí pryč,
a já si sedám na zašedlou židli,
kde neroste kámen,
ale květ je krůpějí hvězdy,
kterou mám rád.