Pianista

Anotace: Jedna z mých prvních básní. Je o kamarádovi ze školy - výborný klavírista!

Znám muzikanta, co havraní má vlasy
A uhlově černé husté řasy
Skrývají jeho tmavé oči
Však jako úplná skrýš nepostačí

Ty čokoládové oči jsou tak tajemné
Svým pohledem mě vždycky obejme
Pak sklopí zrak zas na zem zpátky
To jsou jen takové nevinné hrátky

Mám ráda jeho šikovné ruce
Když udeří do kláves tak prudce
A když je pak zas pohladí
Příjemně hned všechny naladí

Líbí se mi jak přichází na podium
Ten tedy umí prodat svůj um!
Jakmile zazní první tóny
Nic jiného už pro mě není

Zbožňuji jeho myšlenky a emoce
Povídala bych s ním celé dlouhé noce
Probírat klavírní díla, skladatele
Snad i filozofy a slavné badatele

Našli jsme zkrátka společnou řeč
S Tebou nehrozí žádná křeč
Jsem šťastná že poznat jsem Tě směla
Ještě štěstí že jsem vcelku smělá

Díky Tobě objevuju nový smysl života
Jak bych žila bez Chopina, Mozarta?
Učíš mě vnímat hudbu bez myšlení
Nic hezčího než večery s Tebou není

Kamaráda jako ty
Hledala jsem od nepaměti
Konečně ses našel
Kéž bys už nikdy neodešel!