Vzpomínání na zelenoočko

V zatoulaných kadeřích větru podzimu,
hledám vzpomínku, co tolikrát jsem se snažil najít,
o snech pro snílka, o životu pro ty sny,
co v závějích spadaného listí hrají si na schovávanou.

Dívám se do očí, ale nevydržím ten pohled,
držím za ruce, ale oči mé toulají se okolím,
hladím po vlasech, ale slova nehladí po duši,
snažím se pro okamžik, aspoň zde být, ale nikdy nebudu.

Vláčím se od knihy ke knize, hledám obraz tvůj,
nalézám pouhý stín, zády k úvodní stránce otočen,
kde navěky vtisknut černí jsem,
při hledání zelenookého snu,
dívám se do očí všech, co půjčují si mě…

ale čekám, až Ty budeš chtít zrovna mě číst…