Loutková panenka

Loutková panenka sedí smutně ve špinavém koutě,
poničená, nechtěná, loutkaři se zřejmě znelíbila,
neb ten teď hraje s jinou loutkou představení v boudě,
aniž by vzpomněl na to, že jiná se kdysi pro něj snažila.

Otrhané šatičky, propadlá tvář, přesto pevné provázky,
na rukou, na nohou, i na ústech nitě na ovládání,
v unavené hlavě nevyřčené zmatené a bolestné otázky
o tom, proč ji nějaký švarný rytíř zas neochrání.

Panenka nechce již býti loutkou, avšak nemůže jinak,
protože kdykoliv se snaží postavit se na vlastní nohy,
upadne na zem, zírá na loutkaře – je z ní asi maniak,
jenž má k problémům naprosto dokonalé vlohy.