Stále jen čekám a štěstí nepřichází...

Já na chvilku se vrácím sem
abych svěříl se s tím co mně trápí
Jen málo žívý teď vskutku jsem
a mou duši skryté slzy skrápí.

Už příliš dlouho snažím se
abych dluhy své beze zbytku splatil
A stále jenom mýlím se
a víru k lepšímu jsem scela ztratil.

Jen to že celkem zdravý jsem
je to co stalé žít mě nutí
I když mám pocit že někomu jsem kamenem
jenž odhodil by s velkou chutí.

Co tak hrozného jsem učinil
proč jen tolik strádat musím
Čím takový osud jsem si zasloužil
snad raději sám ukončit to zkusím.

Vím že nejsem tím nejlepším
co blízkým mým osud jejich přidělil
Ale i já se snažím a to vším
aby cit nás na věky nerozdělil.

Někdy až kamarádu svému závidím
že vše až příliš radikálně řešil
Když nic hezkého ve své budoucnosti nevidím
tak ani já bych nejraději nežil.

Moc bojím se času příštího
a už nevěřím,že bude lépe
Když končí něco hezkého
a smrt mi zase na má okna klepe.

10.2010.