Scény ticha

*
Občas tak zasněna ztrácím se v pokoji,
všechno se zamlží, poplete, rozdvojí.
Na nože lehám se sykavým úskokem, 
vášnivě nocuji s myšlenek průtokem. 
A když jsem opravdu zmatena v chaosu, 
budím se zběsile ranami do nosu. 
 
*
V amoku divoce běžím kol obvodu
té studny marnosti, snad smysly oblažím. 
Nahnuta přes hranu...ošálím náhodu?
Že chodím ze zvyku na noze s'  závažím. 
 

U
jednoho stolu
      a
   sklenky
   vitriolu. 
Vše bude lepší, 
                                                         všechno se poddá. 
                                                       Tak na zdraví a do dna...