Vůně čaje

Cítím se jak lehký opar,
nad šálkem voňavého čaje,
možná že svět je zdar i nezdar,
a srdce mé pod tím pomyšlením taje.

Zamýšlím...pondělí...
mohlo by mít vůni jabloňových plodů.
Přemýšlím..., že úterý...
by mohlo nést vůni nových nečekaných zrodů.

Doufám...asi středa....
s vůní třeba šípkového keře.
Nejspíš...čtvrtek....
se švestkami a zvuky divé zvěře.

A pak konec pracovního týdne...pátek...
vůně citronu, vždyť pro žáky je to svátek.

Celý týden přináší zdary,
spíš než to však nepatrné dary,
dary toho jak v problému můžeme se smát,
abychom zas někomu jinému dárek mohli dát.

Přichází pak vlna krátkého odpočinku,
sobota a neděle,
s vůní heřmánku v malém hrnku,
vždyť se nic neděje.

I horká mlha nad zalitým sáčkem zmizí,
jak mráček chladne a odplouvá, stává se cizí.
Možná i já stanu se někdy odplouvajím mrakem,
ale to už vidí někteří jen mikroskopickým zrakem.

Asi to není zlé, špatné a zoufalé,
možná drobounko ode mě troufalé...

Říkat si pára nad čajem...když voní tu kafe.