Vždy s tebou

Když všechno uléhá a chystá se spát,
já nemám stání, musím jít psát.
Píšu dál a myslím na tebe,
na anděla i ďábla v jedné osobě.

Oči modré jako polární nebe,
jimi se díváš všude kolem sebe.
Září z nich dravost, něha i síla,
bože ty oči,těmi jsi mě okouzlila.

Vlasy máš plavé,svázané v culíku,
konečky černé, jak otřené v uhlíku.
Postava skvělá, vzrůstem jsi maličká,
aspoň je jednodušší šeptat ti do ouška.

Šeptat ti do ouška myšlenky hříšné,
v očích se ti při nich jiskřička mihne.
Prolétne jiskřička, udeří blesk,
hlavně že zažene tvůj občasný stesk.

Stesk je náš nepřítel,zápasíme s ním,
poté se nemůžu dočkat, až tě zas uvidím.
Vidět ty oči, ten úsměv, tu tvář,
je to pro mě jak vidět polární zář.

Pohled mě naplňuje štěstím a radostí,
jsem pak na míle od všech starostí.
K tobě blíž a od starostí dál,
proto bych vedle tebe teď tak rád stál.