Příroda

Je obrovská
a přesto ji často přehlížíme,
je to naše Matka
a přitom ji málokdo opravdu zná,
měla by být náš nejlepší přítel,
tak proč si s ní téměř nikdo netyká?
Ona je překrásná!
Tak nevinná & čistá,
dovede nás obejmout
a celou noc nám vyprávět své příběhy;
tichým hláskem nám zpívá
ukolébavky na dobrou noc.

Občas je ale přísná a krutá,
tím nám chce sdělit naše chyby.
Touží po rovnováze, svobodomyslnosti,
světovém míru, vlídných slovech,
čestném jednání...
Bojím se, že jsme se jí už odcizili
natolik, že nás jednoho dne zavrhne,
nemá ráda naši sobeckost a omezenost.
Schová před námi své ráje,
skryje svou tvář v mlze beznaděje
a spustí na nás déšť hanby.
Z hloubi země již slyším údery do bubnu,
jenž oznamuje lidské rase,
že ona nás vidí,
ona cítí každou naši smrtonosnou myšlenku,
ona je tolerantní, ale svou nekonečnou duši
si nenechá špinit věčně!

Andělé, vraťte se zpět,
pomozte mi zrodit nový RÁJ!
Potřebuji vaši moudrost
a váš nadhled, to vy jste pronikli
jako první do tajů všemožnosti!
Ach, volám zbytečně, proč by jste měli
vystavit svá jemná křídla takovému
nebezpečí & zlu, které zde moje rasa zplodila
a kojila ho svou bezohledností
a touhou získat co nejvíc všeho
- chodit “přes mrtvoly“ pro nás není problém.
Rve mi srdce, když slyším tvůj pláč,
tohle se nemělo stát...