Ozvěnová

V předvečer svátku odlétání
sevřel mé ruce ve svých dlaních
stál, dlouze, unaveně..

Tady je cesta. Tady stromy, jabloně. Jejich jablka jsou rok od roku menší. Tady,
mezi kameny, vyrážejí divoké šípkové keře..

Krajina tichá, neobydlená.
.

Zůstali jsme sami, příteli!
Ale každý sám za sebe...
.

Vlak pískající rozdrtil pod koly
pár nesouvisle čtenejch novinovejch článků
pár dobře míněnejch myšlenek o Bohu...
pár zvídavých očí hledících do tmy..

Jsem pěšák, vedu válku, odnikud a nikam.
Jsem král, proti sobě, proti všem.
Jsem jezdec, nevedu, spíš umdlévám.

šachovnice není už
ani černá, ani
bílá..
.

- 22:00, sobota 7. srpna 2010,
jasno a večerní chlad,
přitahuješ deku blíže k tělu..

cosi dohasíná, cosi dohořelo.
a přesto
navracíme se
do končin známých
..
.

..ale každý sám za sebe, příteli!