Hra

zil byl jeden kluk
rikali mu, no to je fuk
měl svou hlavu,
nechtěl dát na jiných pravdu
pravdu svou měl a žít sní chtěl
žít s tím, že svůj osud žije
nikdo nikdy jeho sen nezabije

co je to osud?
Jen věc, kterou nežil doposud.
Teď přišlo to vnitřní naplnění, po kterém toužil
ale komu vděčí za přičinění ?
osud je ten co ukazuje ti cestu
je to on co rozepne ti ve vodě vestu
kluk si mohl fotbal hrát
přesto místo toho začal básně psát
komu za to vdečí
že po nocích s rýmy v křeči
píše básně, tak krásně?

vděčí za to lásce
bez té ani jedné básně není
zůstaly by v zapomnění
kdyby neměl tak velké srdce.
Tak píše po nocích smutná slova
která nepohladí
a jen s těží nemyslí na ní
ikdyž zabíjí ho to znova a znova...
V mysli plné citů
ikdyž není dítě blahobytu
ve své slané víře stále věří
že ona není lhářem jeho přeplněných veršů...