Snílkovská

tvář z moučkového cukru
sladká k něžnému pohlazení
křehký úsměv na pouhé ahoj
zranitelná zvenčí i uvnitř
bílá jako asistentka vloček

. . . . . . .

i při pohledu na ni, Vás zastudí
příjemně, na dotek levého palce
v zástěře z prochřadlých sněženek
peče recepty ze sněžných posýpek

. . . . . .

ráda se vítá s topenáři,
kteří v ní přišli roztopit
onu ledovou kru uvnitř mozku
i když myslí bez chladných řečí
a nikomu nedává ledové sprchy slov

. . . . .

její noci plné prochřadnutí
bývají stejně krásné jako smrtící
ale za jakou cenu musíte zemřít
když nemůže být s Vámi napořád

. . . .

postavte na odpor zdi
z tvrdých slov
a její přítomnost
bude možná delší
možná se stejně zbortí
ovšem ta síla odhodlání
je nepopiratelná

. . .

a kdo se o Vás první opře
necukejte před jeho
nabízenými zády

. .

přijměte dotek
toho druhého

.

druhého snílka