Zmatená

Cítíš, jak ťuká
jak klepe a žije
jak pod vlastním tvým srdcem
ještě jedno srdce bije.

S pýchou a štestím
teď chodíš světem
S úsměvem na tváři se chlubíš
v lůně ti rostoucím květem.

Hledíš a laskáš
a miluješ malé
To krásné a zázračné,
co dalo smutku vale.

Potom však znovu
ztrácí se záře
Pocity jak ovce,
jíž zlý vlk břicho páře.

V rukou ti zbývá
jen prázdno, jen prach
Čtyři stěny - blázinec,
rozervaná duše a strach.

Neroste v klíně,
nekope z nitra
Zrodil se, ano,
však z dalšího prázdného jitra.