Zkus nespat

Zkus nespat, ještě nekončíme.
Déšť dosud šanson vyhrává,
polyká sousta bolavá,
zatímco spolu tiše sníme.

Štká často, moje drahá luna,
ráda ji kradmo poslouchám.
- Ten hebký akcent starých dam
zní v pláči za Giordana Bruna.

Zkus poslouchat, je rozzlobená
a z vášně mluví v argotu,
o tom jak skryla nahotu
toho nestydy Beethovena.

Teď vážně, ona mnohdy strádá,
zatímco mě je veselo.
Z popela křížek na čelo
dá nakonec těm, jež má ráda.

Věř mi, zažila mnoho zlého,
vzestupy, pády, prokletí.
Bdí po nocích už staletí
u hrobu plémě proradného.

Však pro jedno jsem záště plná,
jsem jatá v jejích plamenech.
Měsíc stráží tvůj každý dech.

Zkus nespat, dnes jsem tvá luna.