Dítě, říkám ti... .

Černočerná tma
v srdcích znavených
a život neodpoví
na otázky poutníků
Jen zvony zní z dálky
jako lákadlo
projdeš,
poprvé se plíce vzduchem naplní
a ty dítě poznáš co je žít,
jak chutná prohra či vítěztví,
jak bolí dýchat
když zemře
tvůj život v oblacích
Pak
už se jen marně ptáš
"Proč?"
Dítě, říkám ti
rodiče tvoji o tebe stáli
chtěli tvé malé ručičky
i malé nožičky,
ale naučit se žít
to musíš samo
Nenech pět srdce své
tu pochmurnou ódu
Ukaž samo sobě
jaký život umí být
když stojíš si za svým,
učíš se nové věci
a vědomosti používáš
k dosažení cíle
Nic není tak těžké
jak se zdá
ač
jsi jako můra,
kterou brzy
plamen spálí na uhel
Život,
zdá se být jen kapičkou
v rozbouřeném moři
Nezáleží kolik peněž budeš mít
ani zda-li bude jméno tvé
i po smrti známo
Jediné co je důležité
je jsi-li na konci
se svým životem spokojeno