Sám sobě andělem
Sám sobě andělem
Anotace: ..............
štěstím začal jsem plakat
záře oslepila kalné oči mé
po schodech z mlhovin
mlčky sestoupil anděl
byl sněhobílý a ruce měl sepnuté
dlouho jsme čekal
a teď v jeho přítomnosti jsem lichý slov
úžasem stal jsem se nehybným
říkám si, že je to sen
že procitnu a vše realita pohltí
společně s tvorem pochybným
došel ke mně
skrze svůj pohled navštívil mou duši
čas se v ten moment zastavil
chvěl jsem se
a cosi v mém nitru dělo se
jako by srdce mé do běla rozžhavil
po chvíli padl jsem na kolena
nebe stalo se opět jen nebem
a slaný déšť postavu bílou smyl
já byl tím andělem
sám v sobě hledal jsem odpuštění svých vin
doufám jen, že jako anděl jsem spravedlivým byl
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ach andílku, Tvá slůvka, skorem vehnala mi slzy do očí... víš, to, že si člověk uvědomí svoje chyby, už to je jistá velká část odpuštění sama sobě, zvláště pak, když se je snaží odstranit, napravit, zachránit, či jakkoliv řešit... nikdo a nic na světě není dokonalý. Chby byly, jsou a budou, chybovat je lidské... já vím, že to někdy přespříliš bolí, ale jsou lidé, kterým je to jedno a klidně půjdou a budou dělat dál chybu za chybou, přestože chceme jim pomoci, jakoby nakopnout ke správnému směru, či prozření v dobrém úmyslou... ale... marná snaha, jsme špatní a jak občas píšu...
"Každý na to jednou přinde sám"
stačí jenom trošku chtít,
najív v sobě ten střípek jmenem cit...
22.10.2010 10:29:00 | NikitaNikaT.
člověk žasne..
co vše se děje..
až můj život zhasne,..
chtěl bych být třeba
darmodějem..
a nebo anděl spásy...
nechám si tedy narůst křídla..
a..
obarvit vlasy .o)
18.10.2010 22:06:00 | Bean