Slibem nezarmoutíš

Stále zakoukaný do Modroočka,
rozpouštím se jako sněhová vločka,
když dopadne na teplou zem
a tím skončí její putování sem
na tuhle planetu,
co dělá neplechu,
tedy spíš lidi v ní
nejsou moc upřímní.
Furt něco slibujou
a přitom chybujou,
zejtra bude lepší den,
je často pouhý sen.
Slíbit přece nebolí,
tvý černý svědomí.
Jsem na tom podobně,
chovám se nevhodně.
Však chci tu stále žít,
o lepších zítřcích snít,
o světě bez válek
a školách bez známek.
Však lidé jsou bezvděčný,
maj úsměvy falešný,
před tebou mažou med,
za tebou plivou jed,
chtěj si jen užívat,
chudáky nevnímat.
Naslibujou hory doly,
u sklenice silný coly,
vždyť slibem přece nezarmoutíš,
tak proč se slibotechno rmoutíš ?