Kamenná slova

Když slova se dají obrátit nastokrát
už nechci, ne, nechci si s tebou hrát
Konec..ta hříčka skončí dřív či později
radši dřív, ať nerozdmýchávám naději
I kdyby svět se otočil naopak, vychýlil se ze své osy
já pořád ti budu sbohem chtít dát a zeptat se tě: „Kdo jsi?“
Když slza velká plná bolesti se kutálí
z očí které tak dlouho tiše plakaly
z očí které se nikdy nesmály
do kterých se ty mé dívaly
Poznala jsem že se všechno vytrácí jako pára stoupající k mé duši
jenom vrány se navrací protože zimu tuší
Jenom sbírat maliny nestačí
na to jsme příliš rozdílní hráči
Srdce ve vosku mezi třpytkami tisíci
rozbiješ lehce plyšovou hlavicí
Řetízek zlatý ti kolem krku věším
a ty nic nechápeš a já nic nevím
A já se trápím nemocí
a ty se trápíš touhou
city mé tupé jsou, srdce mé bez emocí
a vzpomínky myslí hloubou
Plavu v moři věčnosti
ale brzo to skončí, vím, začínám si uvědomovat, věčnost neexistuje
Jen racci prostí
připomínají ti stále tvé naděje
Které už vůbec nejsou v tobě
za pár dní je pohřbíš i se mnou
V HROBĚ……

Prosím rakev bílou
a stužku se stříbrným lemováním