každé ráno

muž vybírá manželce květiny
usmívám se potutelně do sluníčka
a vím, že stíny hází
jen ty pěkné stromy
každé ráno začínám dýchat jen tak beze slov
stejně jako začíná ve slunné odpoledne
ostrý vítr
poráží stromy a děsí něžnost

a nebojím se začít i když těm nejzlejším
je najednou vše svaté

z okna vidím hvězdy
když už nic, tak alespoň ty hvězdy
princezny, co každý večer zapomínají
doma své střevíčky
schválně
kvůli mně, ví, jak nemám ráda klapot podpatků