pomalý déšť padá
na střechu mého zámku
na mou malou enklávu
neproklouzne ani kapka
do mých síní
nezčeří jezero duality
ve kterém jsem dítě s bublifukem
co radostně sleduje průhledné sféry
čeká až někdo pochválí jak krásně se lesknou
ve kterém jsem stará duše
která vidí bubliny praskat jednu po druhé
vidí jejich marnou prázdnotu
tak nezbývá mi než sledovat kapky padat
přes matná okna
čekat sám na sebe
až seberu dost sil
vylomím bránu zevnitř
ztrhám zdi
a obrátím v prach
hladké stěny mé dokonalé mikropevnosti