TY A JÁ, NIKDY NEBUDEME MY!

Když ráno vstávám, jsi první na koho myslívám,
a s myšlenkou na tebe opět usínám.
Den co den bez tebe přežívám,
v tvé blízkosti života si užívám.
Už snad jen prozradit ti mé city chybí,
bojím se toho, že někdo jiný se ti líbí.
Děsí mě ta představa, že bys to věděl,
bojím se toho, že pak bys skrze mně hleděl.
O tohle já vážně nestojím,
právě proto, že vím, že naše srdce nikdy nespojím.
Radši nechci znát tvůj názor na mou osobu,
svůj hrob si pomalu, ale jistě kopu.
......
......
......
Už vím, co musím udělat,
velice rychle se "odmilovat"!
Nebude to lehké,
poslendí dobou je mé srdce křehké.
Nechci takovýhle konec,
nechci říct sbohem, šlus a zvonec.
Nebude snadné jen tak odejít,
vždy kolem tebeprojít,
a bez těch pocitů se obejít.
Miluji ten pocit rozklepaných kolen,
když se svým úsměvem projdeš kolem.
Rychlejší tep křehkého srdce,
neopětovaná láska chutná trpce.
Hlavou se mi honí myšlenky,
mám-li možnosti poznání oboustranné lásky.