Žít či nežít?

Ač další den již za mnou jest,
rád vzpomenu na jednu z cest,
jenž každý po ní jíti musí,
klid však nepozná, než to zkusí.
Zkusit, či nezkusit,
každého to jednou čeká,
už dál nechci prosit,
je přede mnou dlouhá štreka,
převážně života.

Ráno mé myšlenky zmizí,
jen otázka: "Proč jsem si cizí?",
bez odpovědi zůstává mi,
v hlavě zaplněné problémy.
Řešit své problémy,
nemůžu zvládnout nikdy sám,
když brouzdám se vodami,
jenž odnesou mé naděje tam,
kde je nehledám.

Den pak plyne bez logiky,
zmizí jako v řece štiky,
večer se již blíží zas,
budu si dál plést provaz.
A když ho dopletu,
smyčku z něho uváži,
vzpomenu na popletu
s jeho velkou kuráží
a dám životu zase další šanci.