Zmatený zmatek, zmatená

Pěna od šampónu,
zahalená tvář,
škeble v moři.
Vlasy tón v tónu,
nad nima zář,
všichni se dvoří.

Klepeta od korýšů,
domečky od šneka.
Ona nás nečeká,
ona se poleká.

Chodí pod branou století,
v zámku i podzámčí,
nikdo však nestačí
-utéct před jejími slovy…

Hustý les z obočí,
kruhy pod oči
a stíny barvy duhy.
Nutí tě přemýšlet,
zda byl si druhý.

Vlasy rozevláté,
schůzka o půl páté,
nudí tě…
Myslíš, na ženění,
život tvůj okoření – závoj.
Závoj – ta vlečka století,
už myslíš na děti
a máš nezdravou barvu…

Pleť s uhráky,
křičíš na ptáky,
závidíš rybám…
Kde se stala chyba…?