Smutno mi...

V propasti nevědomí blažen ten,
jenž zákeřně v srdce tvé zabodl dýku.
Svou hloupostí sladce je přemožen,
nechápe duše tvé vzlyků.

Krok po krůčku přidává zášť,
nedovol hloupému nadvládu !
Na chvilku vyhrál, tak ať !
Kolo zhůry přec mele pomalu.

Jedová krůpěj ať jeho dech tíží !
Ve svých slovech nádech medu měj !
Smutno mi z hlupáků, co zpět se neohlíží,
svědomí chci jim přát,toť touha má
a věčná beznaděj !