Olomouc

Jsi královna plná
strašidel stínů barev noci
Tvý křídla otrhaný
v zákoutích ztrácejí pírka.
Jsi temná i krásná
a křičíš i zpíváš,
boky odhalenými
- s rozparkem v půli stehen -
chlad Tě objímá.
Náručí Tvou otevřenou
básníci pijáci milenci
prochází a postávají
na nárožích pod lampami.
Hřejivý jsou světla v oknech.
Studená dlažba a chodníky,
když nocí páteční lížeš si rány.
Zase sama.

*

Milosrdný ráno nás překvapilo,
v postelích vychladlých sami jen sami.
Na pavlačích bledý svítání
vítá kuřáky vůní kávy.
Povzdychneš si a necháš svý ulice
ruchu a hluku kroků.
Jdeš spát.

Jsi královna bezedná,
jsi město moje
zasněný.