Pro maminku

Tak jako poupě vonící
a růže rozvitá,
tak dítě v kolébce ležící
své matce přivyká.

Jako se na louce
rozvíjí květy,
učí se od mámy,
dítě své věty.

Z prvních vět příběhy
kráčeje životem,
píšem svůj díl knihy
barevným inkoustem.

Matičko předrahá
něha tě utkala,
růžičko voňavá
jak bych tě laskala !

Hřejivým slovíčkem
hladilas dušičku,
pláču a naříkám,
nemám už matičku.

Vzpomínka zbyla
jak tiskla mne k sobě,
růží mou byla
a já její robě.

Hladím teď po vláskách
růžovou dlaní,
dvě malá poupátka,
vzpomínám na ní.

Vzpomínky vyblednou
nezmizí nikdy však,
na lásku mateřskou,
vždy budu vzpomínat.