na povrchu...

sešel jsem z nadjezdu
a ona byla v podchodu
tak trochu skrytá
jako taková neprůbojná šprťanda
vyznavačka Strasbergovo metody
co se umí vžívat do rolí
tichá voda
co si tyká s magii
chodí ven s vlky
a občas má depresivní období…

obalená šálem vlny
od hlavy k patě
obličejem zabořeným v kolenou
schoulená
s prsty v uších
by neslyšela nářků
čekajíc na někoho
aby pozvednul ji
a vytrhl i s kořeny
z hlubin temných lesů….

tak se ukaž!...

vmetla mi do obličeje
celý gang listí
z prošlých podzimů
se smysly od netopýrů
a vyhrkla to ještě nic není…

jen se odhal děvče
já už plám
a na té tlupě šustivých
si labužnicky pochutnám…