Holub

Po kostkách, z očí kočičích dělá se mi zle,
když po hlavách jim kráčím a hledám,
kousíček svého dalšího žití,
co turista pod střechou Prahy zanechal.

V cestě, na náměstí, které živobytí dává,
své krůčky počítám, žiji z ničeho,
když Čech svoji housku na chodník nehodí,
a v půlnoci vzlétávám nad křídla orloje.

Jsem malý, opeřený a podle všech,
skutečně podle všech pouze všude seru,
na sochy, které ze země vzešly,
která i moji matkou jest.

Serou a tak seru je…