já sobec...

Pro pár chvil kráčíme do náruče štěstí
Vnímáme jen záblesky vlastních snú
Nemaje zrcadla, neslyše přání druhých
Bušíme do bubníku rytmus vlastní touhy

Slova vlastních přísah hážeme na hranici
A v tichu sebe přísaháme na svou svátost
Jen pohled druhého je prubířský kámen nás
Někdy procitnem, jak dlouze... nevím sám

Poslouchaje hvězdy, vnímaje moudra starších
Kreslíme mapy vlastních cest v bláhové euforii
Nejsou však míle dálkami a vteřiny konci všeho
Máme na výběr, mohouce jít druhou cestou...