Pro mé milované

Pro moje milované osůbky
Kolem sebe fajn lidi mám,
a už je ani nehledám.
Najednou mám docela dost fajn lidí kolem sebe,
se kterými někdy popluji na nebe.
Nechci se jich nikdy vzdát,
budu se za ně prát.

Oni to občas nechápou, proč je tak ráda mám,
vzdát se jich nehodlám a neodhodlám.
Oni no spíše ony vědí koho tím myslím,
ale já taky určitě znám je když se zamyslím.

Vždy se mi snaží zvednout mé špatné myšlenky a mou pesimistickou náladku,
třeba mi řeknou i na dobrou noc jako by takovou menší pohádku.
No bývá mi docela často smutno a skoro brečím,
přemýšlím pořád nad něčím.

Doufám, že někdy přestanu myslet na blbosti,
a budu mít někdy všeho dosti.
Jsem unavená, ale musím psáti,
protože je mi smutno, a nemám, komu říkat lásku mou dám ti.