Křik

K uším dolehla ozvěna křiku, pláče,
Snad vypadlo z hnízda nebohé ptáče!
Ne, to spíš v kleci skučí zavřený lev.
Odkud ozývá se ten žalostný zpěv?

Mohlo by to být pouhé zdání, kdoví,
Stejně tak usychající trnité křoví!
Je to zlámaná vrba, máčejíc se v potoku
Nebo snad srdce, ztrácejíc na síle tlukotu?

Oblaka, která krutý vítr roztrhal,
Či chudák, co léta žebráním promrhal?
Klasy obilí, jenž prudký déšť zohýbal,
A co malý sirotek, sám se ve tmě jistě bál!

Hořící slunce, které spálil vlastní žár,
Skála? Zřítilo se zas kamenů pár.
Cválající koně, co bičuje kočí?
Rezavé kolo, nikdy se už neotočí…

Zvuk se uším vzdaluje,
Už nedovím se, kdo to je,
Kdo žalem se tu utápěl
A píseň smutnou přitom pěl…