Nahlédnutí do bláznovy duše

Někomu k smíchu,
jinému k pláči,
postrádá logiku,
světem se vláčí.
Jak divný patron,
co budí opovržení,
nikdo není jak on,
přináší pozdvižení.
Úsměvem maskuje
svůj vnitřní pláč.
Sám sebe lituje,
však nemá nač.
Důvěřivý jako dítě,
každý ho nachytá.
Nevyzná se v realitě,
absolutně se nechytá.
Neexistuje pro něj
nějaká normálnost.
Jeho příběh nemá děj,
pouze chaotickou bláznivost.
Snad chtěl by i milovat,
ale neví jak.
Vše růžově si malovat,
nejde jen tak.
Tělem je zde,
duchem na jiné planetě.
Štěstí má pouze
ve svém virtuálním světě.