Cesta metrem

Nastupuji na Černém mostu
jedu vagonem plným jednotlivců
kromě hlasatelky nikdo nemluví
paní, které dítě na nohu šláplo,
když to vozem trochu škublo,
marně čeká, že se omluví

a tak cesta metrem plyne
zápach bezdomovců se tu line

náhle dvojice nastupuje
je to dvojice milenců
vidím, jak je každý pozoruje
on jí šeptá do vlasů

nad sedadlem krásné ženy
stojí úchyl nadržený
před nosem má jeho ohanbí
snad doufá, že ji navábí

u dveří se nudí slečna
cítí se nějak přebytečná
tak předstírá, že se učí
brzy ji to nebaví
upravuje vzhled svých očí
a sleduje okolí

na pohled nevinný
muž si čte noviny
soused mu kouká přes rameno
když dočte, ptá se, zda má jízdné zaplaceno

naproti mně starší pán
chrchláním je zaměstnán
chrchlá, chrchlá, chrchlá
že bych z toho zdechla
Že by si vzal kapesník?
Vystupuje. Bohudík!

zatímco dav vystupující válcuje
dáma puberťákům hubuje
je snad slušnost pustit starší paní sednout
a nenechat ji ve stoje únavou blednout
Musím jí dát za pravdu,
pokud netrávila odpoledne v Kauflandu.

vedle tašek s veteší
na mě zírá narkoman
to mě pranic netěší
a přiznávám, že strach mám

aby toho nebylo málo
hluchá paní vyřvává HALÓ
Nakoupils ty rohlíky?
Mám hlad, a jak veliký!
každý, kdo jen trochu slyší
si chce něčím zacpat uši
jediný se sluchátky týpek
prožívá svůj soukromý klídek

Karlovo náměstí
mé jediné štěstí
ke dveřím si razím cestu
utíkám vstříc svému městu