ÚTĚK II (v řetězech)

ÚTĚK II (v řetězech)

Po nocích utíkám
a po mezích zdrhám
pryč od těch zrcadel
co zrcadlí mou duši
prosím odpusť mi
každý
koho tím útěkem míjím
však kostelní zvony slyším bít
a můj mozek se s tím nesmíří
a chce se bít
jak o život
Nebesa mi dala dar
co nechci
a nesmířím se s nimi nikdy
ten prostor je prokletý
a umírá
a tajemství mého ducha
již nestřeží
utíkám před tím pocitem
co obrací mě zpět
Zapomeň na to!
nemám co říct
běžím však dál –
- mám co ztratit
Čekej jak obvykle
tam kam nemůžou
(i když můžou všude)
mraky mi pomohou
nebo se zblázním
v chrámech se schovám.
Jsem ztracen
na boží cestě
jsem ztracen
a nenalezen
už tolikrát!