...a znovu rozehrát tu píseň

V nábožném tichu
vystavěném z otrhaných snů
umřeš umřeš umřeš

čas je jen mezihrou
a slepý svět viděný
očima plnýma skla
kaleidoskopem


Hluboko pod zemí
brousí si zuby
a kosu
jak Bohu podobný
můj krysí svět
univerzální strach
důvěrně známá samota
ve které není žádné já
jen dvojsečně zraňující my
Dny končí větším tajemstvím
tak aspoň pokořit sebevnás
přátelským odnětím
smířeného ticha

neutralizovat se

v hodině mezi vlkem
ani pes po mně neštěkne
v žádné z těch
mírumilovně temných ulic
kterými chodím doufaje
že jednou přijdu bez odporu
jako poslední ze všech
nepatřičných

Jen nepředběhnout minulost!

Nikomu jsem neslíbila
že to neudělám
v nabízeném příslibu
klidu
chtěla bych nechat
přes sebe položit
květinu
a znovu rozehrát tu
píseň