Já a iluze

Mám svoje iluze, svoje sny,
věci, v něž pevně věřím.
Dávám přednost zamčeným dveřím
- život to víc než líbezný.

Jsem zvědavá jak opice,
mám paměť jako slon.
Nečekám pro sny skon,
jsem zkrátka dítě Měsíce.

Věřím v čáry a kouzla
a proto čtu jak Hermiona,
abych uměla kouzlit jako ona,
však kouzla zatím vyklouzla.

Jsem šťastná a téměř bez starostí,
snažím se být strážným andělem,
s každým nejednat po zlém, ale vesele,
život mám plný radosti.

A vy mi říkáte: "Vyrosteš z toho".
Neříkejte to, i kdyby to pravda byla,
kdybych nežila pro toto, proč bych žila?
Než vyrostu, mohu stihnout mnoho :)