Řeka

Člověk v řece řvoucí
unášen jest proudem.
Smutek nevědoucí,
řeka je mu soudem!

Proti vůli v cizí moci...
V té, jíž nelze uchopit.
Neusnuly síly v noci,
to snad se radši utopit!

Pluje, čeká... A už nechce!
Zachytil se v běhu.
Už ječet a... Šlo to lehce!
Ruka sklouzla z břehu.

Zase zpátky, to je k vzteku!
Plané naděje...
Zakopat splín, zabít řeku!
Než se naděje...

* * *

Po létech ruce sedřené.
Další šance? Výsměch!
Kolik těch bylo - zmařené.
Neví, co jest úspěch...

Dál prudce proud si plyne.
Vůle rozpuštěna...
A srdce už neplane,
v duši říční pěna...

STAL SE ŘEKOU!