O vráně

Nad obzorem pole krouží vrány
v délce jejich křídel září mračna
A co když vlastně vím,
o čem při svém letu sní
-taková vrána?

Co když třeba touží umět plavat?
Anebo chce mluvit řečí blech?
Je snad hloupá tak jak já,
když sním, že bych létala
-na křídlech?

Třeba, že chce vrána nosit šaty,
aby havran zbystřil, jak je pěkná?
Tak snad že jednou bude moct,
pak budou sny i budoucnost
-jeden ráj

A co když já toužím být zas vránou,
abych mohla křídly brázdit mračna?
Třeba jednou z těch svých snů
rázem volná vylétnu
já -černá vrána

.

Nad obzorem pole kroužím s vránou
a na našich šatech září mračna
A teď už má vráno vím
co nás drželo dřív níž
-strachu lana

Teď však čechrám svoji duši větrem,
teď, když už tu velkou pravdu vím:
Srdcem vzlétneš vždycky tam
kde máš svůj tužeb chrám
-stačí chtít