Opilá balada

Ve sklence zoufalost
utápím tolik nocí.
Pro tenhle zvláštní pocit
slastného opojení.
Prahnouce po spojení
s vesmírnou věčností.
Zažraná do kostí
sedí a pláče.
Jak hloupé ptáče
opuštěné. Z hnízda spadlo.
Chodby vždy vedou za zrcadlo.
Jen vkročit do odrazu.
Do světa bez zákazů.
"Na šťastnou budoucnost!"