Pro Míšu S.

Ach kdo jsi neznámá slečno?
Slova tvá u srdce mě hladí,
ale přes monitor a to mi vadí.
Stejně jako alkohol na lačno.

Proč jen opěvovat básně z neznáma?
Vždyť celý život je přeci před náma.
Pojď za ruku parkem spolu trandat,
a osudu to spolu těžce nandat.

Tvůj nick na obrazovce je pln tajů,
vždyť nevím ani, z jakých jsi krajů.
Jediné co vím je, že ráda čteš mé básně,
z toho pocitu je mi u srdce moc krásně.

Celý život žít jen pro tu chvíli,
kdy setkáme se spolu tváří v tvář.
Kvůli tobě uběhl bych nejednu míly,
jen abych spatřil tvého úsměvu zář.

Nebo necháme tmavo modrou obrazovku,
nechť spolkne životy naše jako dosud.
Proč měnit zažité? To musel by být osud,
a na ten nevsadím ani poslední stovku.

Proč píši tyhle řádky sám sebe se ptám,
možná mám jen chuť na další fajn flám...
Pokud tyto řádky s nechutí teď čteš,
vezmi to do svých rukou a nemilosrdně mě řež.

Nešetři na mě svojí kritikou, natáhni a pal,
já nemám oči pro pláč, už vůbec ne pro žal...