Popravčí zeď

U zdi s páskou přes oči,
u zdi kde nedovolí mi se otočit,
tam u zdi z cihel složené,
u chladné zdi mě kulka dožene.

Prorazí hlavu ke spánku,
projde až k očnímu kanálku,
kde poslední slzu uvolní,
pak už jsou všichni povolní.

Pak bude si cestu razit dál,
přes srdce,játra,slezinu,
než druhá za ni přiletí,
a já stále ještě nehynu.

Smysly stále vnímají,
oči kolem těkají,
hledají únik cestu ven,
pak slyším vystřel za výstřelem.

A najednou..

Třetí,čtvrtá,pátá,šestá,
sedmá hořká jak má poslední cesta,
jak nevěsta smrt si pro mě přijde,
v říze své černé,
černě bilé,
co místo prstýnku?
Dá mi kolem hlavy kosu,
co místo polibku?
Setře z čela rosu,
a místo slibu vytryskne krev,
pak podpisem v matriku,
stvrdí náš sňatek,
můj poslední zoufalý vzdech.