Brou zdání

Brouzdám se
rozlitým zlatem
Srdce tepe
teplo ruce nudí
Rozpíjím své obrysy
na zrcadle blátem
Mlha na pomezní siločáře
je mi sudím

Tančím si s javory
za vyjetou kolejí
vířivé menuety
A co chvíli
do té šustivosti vletím
uondána kolovrátkem mletí
odhazuji přilbu
s odkrytým hledím
Z předčasného usínání
svými pravzdory
Tě budím

Sychraví
přepestré mé světy
Neléto zrána
stříbřitými květy
studí...


Uzívánci
v bukvicovém doupěti
Zaprodáni
hlubinám jeskynních pamětí
Zakleti v slově
I když tlapky vychladnou mi
srdce bude vroucí
ve mně tmoucí
veď mně
Do mně k Sobě

Brou,
zdám se Ti
ukládám světlo do kahánku
Pamětliva spánku
účtuju s nadějí

snad
nám srdce nevychladne
až ruce se zahřejí