V souboji protikladů

Po schůdkách vzhůru
se svazkem dálnopisů
o nerovnostech hrbolů,
jak nešlápnout vedle
a nejít zas dolů
do kluzkých převisů,
náročným broděním
v ústí propadlin,
jak vyváznout
vprostřed těch min
neřešitelných kompromisů
jen s malým zraněním…

Po schůdkách vzhůru,
kopýtka narůžovělých kůzlátek
a tmavé mračna soumraku
v půlnočním vzruchu,
bílé polštáře jehňátek
v dešťovitém povlaku
a potom taky
tolik žízniví
zase v suchu…

Zebry s nozdrami v tůni
a tygřice zatínající drápky,
býčí ostré rohy,
něžná ouška slůní
a ten neklid,
když tiché prázdné brlohy
prořízne křik zpod krovů
kuřátek ze skořápky…

Cesta se zavírá,
pozvolna končí
a další jiná,
co tam znovu
naděje otvírá,
nová cesta,
co v koncích začíná…

…vstříc výšinám,
po těch schůdkách
nekončících spisů
s hladinou strachu
ze ztěžklých dopadů,
vstříc výšinám,
pořád zůstáváš na zemi
ve zvířeném prachu
kompromisů,
po soubojích
vyvstanulých protikladů…