ZLOMENÉ VIZE

Dozorce tvého stezku,
přelud tvých slz.
Obracíš srdcem poškrábanou desku,
černou dírou skrz.

Kámen těžký jako bolest sama,
jako parní válec tunoví.
A ty tak mladá,vyzývavá dáma,
tebe už nikdo nezmění.

Zkoušej si jen lhát,
věř těmhle kecem.
Tak skus něco dát,
než nasákneš deštěm.

Deštěm slzavým,
rozkoš v kapičkách.
Světem kulatým,
s rozumem v lodičkách.

Tvář úderem rosy posetou,
zamotaná v ústraní prázdnoty.
Hlavinku prsty pokrytou,
v monologu samoty.

Je to obrana,
je to pomsta.
A do rána,
je bolest pustá.

Tváříš se jako rozbouřené nebe,
slzy zahalené dýmem.
To odpadávají kousku s tebe,
nad sklenkou s vínem.

Cigareta na rtu polapená,
hlava vyčerpaná s citů.
A ty přetvářko unavená,
taky semnou….jsi tu.

Kůže bledá od braku,
řasy v pramíncích uschlé.
Sklenice padá na zem….ve vzteku,
srdce je z lásky puklé.

Zlomené vize,
zlomené království.
Nádherná krize,
mrtvé vítězství. .