MÁ SBÍRKA CITŮ.

Po dlouhé době usedám ke psaní,
možná, že naposled, určitě potají.

Jak voda v jezeře co odrazem je nebi
tak duše člověka zrcadlí se s těmi,
kdo dobře poznají směr jeho cesty
a pak ho navléknou do záchranné vesty.

Na půli člověkem na půli rybou,
nad hlavou mraky zrychleně plynou.
Pocity štěstí, lásky a pohody
zmizí jak kámen vržený do vody.

Zbudou jen kruhy, a ty se vzdalují,
někteří lidé občas i chybují.
Na břehu narazí a vrátí se zpátky
tam, kde byl počátek náhodné zkratky.

Hladina ustane a odlesk tváře,
probudí v duši tvé pocity lháře.
Ten pocit štěstí, lásky a pohody
prožíváš každý den přes drobné neshody.

Sbírka je u konce, leč zátka ji chybí
nu možná někdy...
né,nemám rád sliby .-)

o5já