Za všechno si můžem sami

1. To ticho je kouzelné,
všude je tma a klid,
pak rád sám ulehne,
tam kde kráčel náš lid.

2. Slunce již nesvítí
a svítit nebude,
havrani odletí
na místo ponuré.

R: Čas již nikdy nevrátím,
stává se tak prokletím.
Těch chyb jenž ovládají,
mé vědomí potají,
abych již nepoznal nikdy,
zda pravda to jest či křivdy,
co o sobě říkám,
v den kdy nepospíchám.
Nikam.

3. Tma se dál šíří tam,
kde světlo převládá.
Konečně bude klam
položen na záda.

4. Život již nebude
na naší planetě,
každý si odbude
žití své v létě.

R: Čas již nikdy nevrátím ...

5. To co jsme zničili,
to se nám teď vrací,
rosa i s lilií
v prach se zas obrací.

6. Už jenom zbývá nám
nádech a výdech,
proto již nevnímám,
když smrt chodí po lidech.

R: Čas již nikdy nevrátím ...