Snílek

Babky co tlachaj
uprostřed chodníku
'Na kole se jezdí po silnici slečno!'

Ihned opouštim tuhle
jakože vzpomínku
a myšlenkama
zkoumám nebe

Trochu mne na tváři zebe

A mraky
jak trhance cukrový vaty
osvětlený západem slunce
chci na špejli natočit

Narážim prudce
'To nemůžete koukat taky..?!'

Ani se
nenamáhám otočit
kdože to byl
stejně..
den má tolik chvil

Vlasy mi češe vítr
a kabát vlaje
vedle ruky

-kdosi mě za ni chytl
jeho dlaň hřeje
sjednotil se mnou své kroky-

Ne
to jen další představa
o lásce či něze
realita pokulhává
za dveřmi zůstala

Kdo vyšplhá
do srdce mé věže?

Konzumní společnost
totiž zcela
pohltila city
já chci však
vystoupit z infirmity

Má smysl milovat
poznávat
něčí myšlenky
vůní vlasů
hebkost dlaní

Žádné
korupce
milenky
úlevy z daní

Ať žije
poznání
touha a žár

I podivín
najde svůj rub k líci
i někdo jako ty
někdo jako já
najde svůj pár