Provázaní

Večerní vláha orosila mé čelo

Tys projel Paříží jak Chiron

A dobře ti to jelo
na zteč...


V soumraku zimy
za-brzdíš přede mnou
Jsi muž
tak stejný a tolik jiný

Najdeš mě u zrcadel
rozbitou na střepy

Tím se moc nemění
nastane zatmění
Snad držíš moji ruku správně
fakticky jsi jen ve snění


Jazyky naše v chladném šeru
horce naráží do tváří